Publikácia 1: Specifika sportovního tréninku a soutěží osob se zdravotním postižením

(E-portál publi.cz, Sport osob se zdravotním postižením, 4. časť )

Existují nějaká specifika sportu a sportovního tréninku osob se zdravotním postižením? Ano i Ne. Nedá se říct, že by existovala jednotná specifika pro všechny sportovce se zdravotním postižením. Již z předchozích kapitol je zřejmé, že každé postižení s sebou přináší celou řadu specifických individuálních potřeb. Bylo by chybou generalizovat principy modifikací sportu a sportovního tréninku u osob s tělesným, mentálním a smyslovým postižením. Bylo by také chybou dopouštět se této generalizace pro všechny sportovce s tělesným nebo zrakovým postižením. Každý ze sportovců je unikátní a jeho sportovní potenciál je dán charakterem jeho postižení a charakterem sportu.

Mezi základní principy, které můžeme uplatnit u drtivé většiny sportů tělesně a zrakově postižených, patří princip sportovní klasifikace. Sportovní klasifikace v paralympijských sportech vychází ze stejných předpokladů, jako například vzpírání, judo nebo box, kde není myslitelné, aby spolu soupeřili sportovci vážící 60 vs. 90 Kg. Z charakteru těchto sportů vychází, že takový zápas by již byl předem determinován somatotypem sportovce a sport by byl tedy „uzavřen“ pouze pro sportovce těžších váhových kategorií. Ve snaze otevřít sportovní zápolení co největšímu okruhu sportovců s tělesným a zrakovým postižením, jsou tedy sportovci rozdělováni do předem daných klasifikačních tříd, které umožňují srovnatelný přístup k dosažení sportovních výsledků. Sportovní klasifikace je velmi složitý systém, který navíc prochází neustálým vývojem a vylaďováním. V posledních 5 letech si mezinárodní paralympijský výbor IPC vytyčil nelehký úkol, transformovat sportovní klasifikaci do plně transparentního a prokazatelného modelu v rámci tzv. „evidence based“ přístupu. Pro potřeby této publikace je podstatné vědět, že sportovní klasifikace je specifická (unikátní) pro každý sport a na jejím základě jsou sportovci rozdělováni do specifických sportovních tříd. V mnohých individuálních sportech poté může docházet v rámci soutěže také ke slučování těchto tříd. Výsledky sportovců jsou v těchto případech násobeny předem daným koeficientem, který slouží opět k vyrovnání příležitostí a srovnání handicapů. V týmových sportech jsou sportovcům přidělovány body dle míry postižení (resp. funkčního potenciálu pro daný sport) a všichni hráči v týmu poté nesmí přesáhnout maximální hranici bodů za tým. U některých sportů (např. sledge hokej či tenis vozíčkářů) klasifikační systém není. V takovém případě musí sportovci splnit pouze podmínku minimálního postižení.