Publikácia 2: Psychologie osob s tělesným postižením

(Zuzana Čížková, Diplomová práca, Brno 2007)

Tělesné postižení, které svým průběhem nebo ve svých důsledcích významněji snižuje kvalitu života postiženého, je bezpochyby náročnou životní situací. Tělesné postižení klade zvýšené nároky na adaptaci člověka, na jeho volní úsilí a motivaci (Jobánková, 2002). Motivace – zahrnuje vše, co determinuje sportovce k určitým cílům, orientacím, k určitým konečným aktivitám tím, že v souladu s jeho aspirací provokuje k jednání (jednání není spontánní, vždy je determinováno určitými motivy, které na sebe vzájemně působí, slučují se a podobně). Otázkou zůstává, zda není motivace ke sportu pro zdravotně postižené důležitější než pro zdravé (Vágnerová, 2000). 1) Motivace pro vstup do pohybových aktivit.

Tab.X. Důvody, které vedly osoby s těžkým tělesným postižením k provádění sportu (Vágnerová, 2000)

2) Motivace pro udržení v pohybových aktivitách (adherence):

• pozitivní hodnocení (pozor, nepřehánět), je důležité prožít úspěšnost

• realistický přístup (realistické možnosti, cíle)

• zkušenost (profesionalita), dobrá metodika

• krátkodobé a dlouhodobé cíle (pokud mám cíl, mám se pro co snažit)

• neustálá komunikace, naslouchání (nejen zjišťování potřeb, ale zároveň zpětná vazba typu „zajímáš mě“)

• nabídka alternativ (ne vše musí být direktivní, předem dané)

• daná pravidla (bezpečí)

• prostředí: vstřícné, akceptující, otevřené, uvolněné, příjemné („dobrá parta“)

• odměny, závody

• motivace skrze ostatní sportovce ( vždy je větší motivace, pokud je ve skupině někdo lepší) (Vágnerová, 2000)

Lidský organismus je funkční jednotkou, která je řízena a koordinována činností vyšších nervových středisek, zejména v kůře mozkové. Jakékoliv porušení této jednoty onemocněním se projeví kromě poruchy příslušného orgánu nebo částí těla také poruchou funkce celku (Srdečný, 1981).

Uvědomíme-li si tento základní poznatek, je nám zcela zřejmá nutnost léčby nejen postižené části těla nebo orgánu, ale i nutnost péče o celého člověka. Kromě toho člověk žije v určitém prostředí, je jím ovlivňován a určitým způsobem opět ovlivňuje prostředí kolem sebe (Srdečný, 1981). Abychom mohli s tělesně postiženým úspěšně spolupracovat a kladně ho ovlivňovat, musíme ho dobře znát. To znamená znát jeho složku tělesnou i duševní (Srdečný, 1981).